Zákony o Antarktidě

Antarktický smluvní systém (ATS - Antarctic Treaty System) je komplex opatření regulující vztahy mezi státy v oblasti Antarktidy. Pro účely ATS je Antarktida definována jako území jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích ledovců.

Základem ATS se stala Smlouva o Antarktidě, která byla uzavřena 1. prosince 1959 ve Washingtonu a vstoupila v platnost v roce 1961. Byla uzavřena bez časového omezení. Byla první smlouvou během studené války, která omezovala vojenskou moc.

Smluvní státy jsou rozděleny do tří skupin. V první (Argentina, Austrálie, Belgie, Chile, Francie, Japonsko, Nový Zéland, Norsko, JAR, Sovětský svaz, Spojené království, USA) jsou původní smluvní strany, aktivní v Antarktidě v době uzavření smlouvy. V druhé (Brazílie, Indie, Čína, Německo, Polsko, Uruguay) jsou státy, které začaly svou aktivitu v Antarktidě později, třetí skupinu tvoří ostatní smluvní státy (mezi nimi bylo i Československo). Po dobu platnosti Smlouvy strany zmrazily své dosavadní nároky na části Antarktidy a na výkon svrchovaných práv k nim.

Podle této smlouvy může být Antarktida využívána výlučně pro mírové účely. Zakazují se jakákoli opatření vojenského charakteru, jako je budování vojenských základen a opevnění, konání vojenských manévrů, jakož i pokusy s jakýmikoli druhy zbraní. Výslovně zakázány jsou jakékoli jaderné výbuchy, jakož i zneškodňování radioaktivního materiálu.

Smlouva dále zajišťuje svobodný vědecký výzkum v Antarktidě a mezinárodní spolupráci k tomuto cíli. Pro zajištění dodržování Smlouvy mají smluvní státy prvních dvou skupin právo vysílat své pozorovatele na inspekce. První dvě skupiny smluvních stran mohou též v Antarktidě provádět letecká pozorování, a to v kteroukoli dobu a nad kteroukoli oblastí Antarktidy.